Západ, jako utržený ze řetězu, stupňuje své vojenské operace proti Rusku. Hrozí otevřením nových front proti Rusku na jižním Kavkaze, ve střední Asii, Abcházii atd. V takové situaci se neobejdeme bez mobilizace všech dostupných zdrojů a bez vypracování strategie, jak by Rusko mohlo přejít do ofenzívy nejen proti Kyjevu a nejen vojenskými prostředky. Nadcházející vítězství nad Západem musí být vybojováno na frontě i v týlu...

Toto, přátelé, neříká nějaký strejda z „Vrbového újezdu“, ale Sergej Lepechin, taktо politolog, vedoucí analytik ruského federálního 1.TV kanálu a ředitel Ústavu Eurazijského hospodářského společenství… (pozn.překl.)

Ve včerejším svém pořadu jsem hovořil o tzv. „Pěti Putinových strategických úderech“ a provedl jsem analogii s „10 strategickými údery Stalina“ počínaje rokem 1944 v době 2. světové války. Teď chci toto téma rozvinout, protože se domnívám, že je důležité v kontextu válek – nejen speciální vojenské operaci (SVO), ale i civilizační války, a má prvořadý význam.

Nejprve připomenu, co je to „10 stalinských úderů“. V podstatě si pamatujeme, že od roku 1941 do 1943 spočívala strategie SSSR proti fašistickému Německu v obraně a protože se SSSR nechystal napadnout Německo a postupovat do Evropy, neměl vypracovány ani příslušné strategie. Na pozadí úspěchů v roce 1943 vznikla nezbytnost vypracování strategie ofenzivní a byla vypracována doktrína, jež dostala název „10 stalinských úderů“:

Připomínám ale, že předtím, než byla ofenzívní strategie vypracována, bylo další 10 úderů uskutečněno v týlu, kde byla vedena obrovská práce, zejména ve sféře ekonomiky, která pomohla zlomit průběh Velké vlastenecké války. Mám na mysli to, že se v přísném mobilizačním režimu budovaly nové závody, rozvíjela se nová odvětví, nevyráběly se jen nové druhy zbraní, ale urychleně modernizovala metalurgie, energetika, ale agrární hospodářství. Byli z fronty na východ povolávání zpět do odvětví odborníci.

Mám za to, že dnes je třeba provést analogii. Je zřejmé, že dnešní vojenské akce nesouvisí jen s Ukrajinou. Západ vede a stupňuje proti Rusku vážnou civilizační válku, krom toho lze konstatovat, že Západ plánuje otevření několika nových front:

Na Jižním Kavkazu. Ještě před začátkem SVO jsem hovořil o aktivizaci Azerbajdžanu ve směru k Náhornímu Karabachu, za přispění Turecka, stojícího za Azerbajdžanem. Británii, stojící za nimi se podařilo udělat z Turecka prostředníka jednání mezi Ukrajinou a Ruskem, které se z Běloruska přesunulo do Turecka. A to je jen začátek tak aktivní účasti Turecka, a my velmi dobře víme, že kdykoli se Západu bude chtít, může Turecko aktivovat v jeho ofenzivní politice na Jižním Kavkazu, v Sýrii, s čímž musí Rusko počítat.

Centrální Asie. Viz pokus o převrat v Pákistánu poté, co se pákistánský premiér objevil v Moskvě a podepsal dohodu o spolupráci s RF. Okamžitě byla nastartována agentura, v důsledku toho došlo před pár dny k jeho rezignaci, a mnozí experti poukazují na to, že za procesem stojí Británie, která v mnohém manipuluje tureckou zahraniční politikou. Už před rokem jsem upozorňoval na to, že se v islámském světě, po příchodu Talibů k moci v Afghánistánu, objevil lídr ve spojení Turecko–Pákistán, přes Afghánistán, což je vážný faktor, který se přelije k nám, do RF a EAES, možnými aktivitami Pákistánu za podpory Turecka – ve středoasijském směru.

Především začíná aktivizace Gruzie ve směru Abcházie a Jižní Osetie – především Abcházie. Tady funguje spojení Turecko–Gruzie–Nato, které dle informací naší agentury, má vypracovaný plán aktivizace dokonce válečných akcí ve směru k Abcházii.

Je obrovská rozptýlenost ruských vojenských sil. V Tadžikistánu, na hranicích s Afghánistánem, je nutné držet více než 6 tisíc ruských vojáků, především pohraničních vojsk, které dnes nelze odtud stáhnout. Dalších více než 6 tisíc vojáků je na Jižním Kavkazu; více než 4 tisíce ruských vojáků je v Arménii; skoro 2 tisíce se jich nachází v Náhorním Karabachu; a několik tisíc ruských vojáků je v Sýrii (přesné číslo nevím).

My vidíme, že se NATO aktivně účastní válečných operací na Ukrajině s úkolem zabránit Rusku ve vítězství nad Ukrajinou. Jednací proces, který byl nastartován, byl veden za podmínek ne–li Ukrajiny, tak jistě Západu. Situace na hlavní, ukrajinské frontě, není tedy jednoduchá. Krom toho je ekonomická fronta, která se zintenzivňuje. Kterýsi ze západních politiků zdůraznil, že existují 4 úrovně ekonomické války a blokády Ruska, a zatím byla zapojena jen první úroveň, ale západní síly vyzývají k přechodu na druhou, tvrdší úroveň.

Takže v takových podmínkách vidíme silnou ofenzívu Západu proti RF, v mnohém analogickou tomu, co dělal Hitler, kdy celá Evropa, srocená kolem něj, vyzbrojená rusofobií a slovanofobií, vyslala svoje divize proti SSSR. Dnes vidíme, jak se veškerá západní ideologie soustředí na rusofobii a veškerý neonacizmus obrozený především díky úsilí Británie, USA, NATO, ale i Německa, které se zatím ještě stydí o svém neonacizmu hovořit. V podstatě vidíme realizaci jakéhosi ruského holocaustu, který se přikrývá jakýmisi fíkovými listy obvinění vůči RF, že je to agresivní země s agresivními vůdci, atd.

Co dělat v situaci, kdy vzniká hrozba začátku vojenských akcí na nových frontách, kdy musíme myslet nejen na obranu, ale stejně jako Stalin v roce 1943, myslet na ofenzívní operace….

V první řadě musíme mít strategii vítězství. Co to je? Především, podle mého, je nutné vypracovat „5 putinských úderů“ směrem k našim nepřátelům a „5 putinských úderů“ uvnitř země. Tedy, analogicky – mobilizace všech vnitřních zdrojů k zajištění vítězství na frontě – jsou to tyto:

Kádrová politika: – vyčištění řídící sféry RF od lidí, kteří vůbec neodpovídají úkolům, stojícím před naší zemí. Tedy, že tam nesmí být zástupci 5. či 6. kolony prozápadních liberálů.

Hluboká politická reforma: – povýšení všech systému řízení v RF. Politická reforma nemůže být spojena jen s mobilizací všech mocenských orgánů, ale jejich uvedení do souladu s národně orientovanou politikou, s národními prioritami. V tomto smyslu musí být posíleny tzv. silové struktury a zformována nová prezidentská vertikála, jíž jsou podřízeny silové struktury. Zde by se měl prezident opírat o Výbor pro vyšetřování, Finanční monitoring (aby se vědělo, kdo a jak kradl, kdo má nemovitosti v zahraničí, jaké finanční spojení – kdo je beneficiantem souhlasu se Západem).

Přechod na nový ekonomický model: – můj ústav je zakladatelem ruské školy solidární ekonomiky, která vypracovala nový ekonomický model, jehož úkolem je nejen mobilizace zdrojů RF v mimořádných podmínkách, ale i zajištění suverenity ruské ekonomiky – nastartovat úkol zbavení se všemožných závislostí, především na Západu. Minimalizovat úroveň vydírání Ruska a zvýšit manévrovací schopnost RF s oporou o vlastní zdroje, národní zájmy, podporu obyvatelstva.

Přechod na novou zahraniční politiku (okamžitý): – odchod od politiky „měkké síly“, která evidentně zastarala už v momentě, kdy byla zamini připravena a předložena prezidentovi k podpisu. V jejím důsledku máme dnes problémy s Ukrajinou, ale i s dalšími zeměmi. Nová ruská zahraniční politika předpokládá úplně nový obraz RF ve světě jako silného mírotvůrce, na druhé straně pak rozhodný odchod z mezinárodních organizací, které mají prozápadní charakter. Takže úplná roztržka s naším nepřítelem. Dnes se totiž vytváří situace, kdy Západ vede proti Rusku civilizační válku a ve všech směrem nám kroutí ruce (nejen v MOV, PACE, G–20, ale i v dalších, kde dominují západní síly). Při zachování své pozice v RB OSN by mělo Rusko přerušit své vztahy s evropskými západocentrickými organizacemi. A vytvářet alternativy.